Pavel Bělíček

 

 

Pavel Bělíček (*29. prosince 1946) je český lingvista, literární historik, kritik a básník.

 

 

 

Obsah

·  1. Životní dráha a pedagogická činnost

·  2. Literární činnost

·  3. Vědecké aktivity

·  4. Dílo

       Vysokoškolské učebnice

          Literární dějiny a teorie

       Teoretické studie

         Básnické sbírky

       Próza a divadlo

       Manifesty

     

Životní dráha a pedagogická činnost

 

 

Narodil se v Senince u Vsetína, maturoval na vsetínském gymnáziu 1964 a v letech 1964-1969 vystudoval obor angličtina-čeština na filosofické fakultě Palackého university v Olomouci. Tamtéž získal 1988 doktorát z učitelství anglického jazyka. Od roku 1971 žije a publikuje v Praze.

 

Působil jako vysokoškolský učitel odborné angličtiny na filosofické a pedagogické fakultě University Karlovy a odborný asistent anglistiky na regionálních pedagogických fakultách. Na lékařské fakultě Karlovy university také vyučoval pro cizince filosofii a metodologii vědy. V mládí se věnoval časopisecké literární kritice a uvádění matematických metod do lingvistiky a literární vědy. Vydal desítky učebnic a skript určených pro vysokoškolské studenty, aspiranty a budoucí anglisty.

 

Od 1990 řídí nakladatelství odborné literatury Urania a věnuje se vydávání učebnic a publikaci knih zaměřených na systematizaci základů humanitních věd. Na obranu vědecké metodologie proti vlně okultní iracionality v postmoderních humanitních oborech edituje webové stránky sdružení Democritus Association. Vydal řadu učebnic a programových materiálů v projektu ÚJOP UK Malá universita.

 

Literární činnost 

 

V mládí zakládal s malířem Janem Kratochvílem (1941-1997) olomouckou skupinu proprealistů a psali spolu hry „hledištního bezjevištního divadla“ V jejich avantgardní performanci Hra na Ježíše (1967) se neuvědoměle promítla řada programových tendencí Handkeho projektu „totálního divadla“. Rozvíjeli poetiku breughelovského humoreskního realismu a boschovskou filosofii robotických homunkulů v linii Formanových a Papouškových filmů. Tento směr vycházel z podnětů nové figurace a anglosaského konceptualismu, ale postupně dozrával a osamostatňoval se v teoreticky nezávislý program proprealismu. Jeho součástí byl projekt kategorematiky usilující o formální pojmovou axiomatizaci teorie umění a jazykovědné teorie.

 

Od 70. let se skupina rozrůstala na olomouckou a pražskou větev. Hlavní myšlenkou byla obnova demokratické linie umění Breughela, Rabelaise, Haška, Majakovského, Brechta a Hrabala, která u nás naposledy vrcholila sociologicky orientovanou avantgardou 20. let. Ve světovém měřítku sledovalo takové cíle v letech 1962-1975 hnutí New Left, jež rehabilitovalo sociologickou estetiku a teoretické podněty autorů jako M. Bachtin, G. N. Pospelov, K. Teige a B. Václavek. Tato linie byla v 30. až 50. letech násilně přerušena stalinským kultem velkých osobností a osobnostní estetikou personalismu.

 

V 70. až 80. letech rozvíjel Pavel Bělíček poetiku proprealismu v rámci kroužků, jež hrály avantgardní hry a pořádaly text-appealy ve studentských klubech. Její ideové snahy vyjádřil programově ve veršové skladbě Manifest proprealismu (1981) navazující na modernistický experiment Majakovského a Chlebnikovovy poezie a Sanguinetiho  lámaný verš s dynamicky eruptivním obsahem. Od 80. let rozvíjely jeho verše u nás dosti ojedinělou anglosaskou linii eliotovských a poundovských skladeb diskursivní epiky. Ideově i básnickou formou mísil český proprealismus poetiku básnického konceptualismu a hyperrealismu 70. let s náběhy na ekologické nálady katastrofické baladiky 80. let. 

 

Vědecké aktivity

 

Od počátku 70. let pracoval Pavel Bělíček na projektu vývojové sociologie umění. Jejím prvním plodem byl nástin evoluční geneze slovesných žánrů v několikadílné studii Historická poetika (vyd. 2001). V té době vznikl také první díl jeho čtyřsvazkové teoretické studie Encyklopedie soustavné literární vědy dokončené celkově dalšími díly až 2011. Oživení sociologické avantgardy však nemělo u nás ani v zahraničí dlouhého trvání. Po 1975 se opakoval jako 30. letech konservativní obrat zpátky k východiskům osobnostního tradicionalismu a sociologický směr narazil na odpor oficiální kulturněpolitické linie (L. Štoll, H. Hrzalová, Š. Vlašín). U nás se takový obrat projevoval v letech 1975 nástupem historické prózy a v západních zemích vlnou thatcherovského konservatismu zapáleného pro hnutí New Right.

 

V jazykovědných pracích se Pavel Bělíček inspiroval generativní sémantikou a pojmovou komponenční analýzou lexika. Ve svém konceptuálním a kategorematickém pojetí lingvistiky se hlásil k sémantice G. N. Leeche a projektu Notional Syllabus D. A. Wilkinse. K rozvíjení jeho metodologie zakládal školu Wilkins Language School. V učebnici Handbook of English Semantics (1988) a studii English Semantics (2005) ji rozpracoval do podoby konceptuální algebry založené na algebraickém popisu anglické slovní zásoby a celistvé formalizaci mluvnice formou transformačních sémantických rovnic přirozeného jazyka:

to learn = to begin to know = cease not to know

to remember = to continue to know = not to forget

to forget = to cease to know = to begin not to know

Od roku 1991 rozvíjel takovou konceptuální logiku i v grantu na teorii programování v přirozeném jazyce. Jeho počítačové programy analyzují větné řetězce i delší texty a generují odpovědi na základě databází typu sémantických sítí.

 

V literárněhistorických pracích zastává Pavel Bělíček hledisko směrových dějin blízkých histoire sans noms A. Hausera. V několikasvazkových pracích Dějiny literární estetiky I-III (2001, 2009), Dějiny české literatury v statistických grafech a tabulkách I-V (2008-9) dokazuje, že se v kulturních dějinách periodicky opakují analogické sledy uměleckých směrů klasicismu, sensualismu, formalismu, realismu, tradicionalismu, spiritualismu a heroismu v závislosti na Juglarových a Kondratěvových hospodářských cyklech konjunktur a krizí. Tento objev mu v učebnici A History of Classic Philosophy (1993) umožnil konkretizovat hrubé nárysy materialistische Geschichtsauffassung a ukázat zákonitosti ideologického vývoje v společenském myšlení. Od obecné filosofie kulturních dějin přikročil ve studii Teoretické základy sociálních a politických věd (2001) k nárysům obecné taxonomie kulturních směrů a systematizace základů humanitních věd.

    Podmínkou vědecké konstituce humanitních věd je jako v přírodních naukách vystopování evoluční fylogeneze. Ta je také hlavním středem zájmu jeho teoretické studie Prehistoric Dialects (2001), která se pokouší o srovnaný systematický nástin lidské antropogeneze, etnogeneze a glottogeneze. Dopracovává do jemnější podoby evoluční vývoj žánrů slovesnosti, mytologie, obřadnictví a náboženství nastíněný v Historické poetice (2001). Srovnává zvukovou stavbu, tvarosloví a skladbu všech rodin světových jazyků a dokazuje zrod moderních etnik z několika paleolitických prakmenů. Na mapách rekonstruuje vznik moderních jazyků a národů z prehistorických migrací aurignackých (tungusoidních), madgalénských (mikrolitických turkoidních), megalitických (baskoidních), hřebenových (uraloidních) a gravettských (laponoidních) kmenů. Proti úštěpovým kulturám staví olduvejskou (australonegroidní) linii pěstních klínů a acheulských (kaukazoidních) a campignijských (europoidních) sekeromlatů. Ukazuje na smíšenou povahu všech velkých jazykových rodin a rozkládá je všechny na jednu dvě dominanty doplněné substrátem řady jinorodých etnik. Rozpracovaná studie Systematic Ethnology ukazuje, že dosavadní teorie budují pravěk chybně zpětnou projekcí moderních smíšených rodin a národů, místo aby stopovaly genezi z přežívání (domněle vymřelých) migrantů rozptýlených prehistorických kmenů.

    Jako celoživotně bezpartijní občan se Pavel Bělíček začal na přelomu staletí angažovat v zakládání mezinárodních sdružení Democritus Association na obranu racionální vědy a kultury před nálety okultní iracionality a dogmatické intolerance v postmoderních humanitních vědách. Podílel se velkou měrou na formulaci jeho programových metodických brožur Postmoderní krize humanitních věd a úkoly jejich obnovy (2004) a Postmodern Irrationalism . Edituje webovou stránku sdružení Zerox International, která může sloužit všem politickým stranám jako zrcadlo hledání periodických řad historických předchůdců v kulturních dějinách hlavních zemí. Vzhledem na devalvaci a rozpliznutí pojmu demokracie hlásá jeho hlubší původní podobu v směru demotismu sjednocujícím směry abdéritské sofistické, peripatetické, hugenotské, jansenistické,  port-royalské a českobratrské filosofie.  

 

Dílo

 

 

Vysokoškolské učebnice

 

Úvodní kurs angličtiny pro posluchače matematicko-fyzikální fakulty.  Praha: Karlova universita, SPN 1985,

    2. vyd. 1989.

Handbook of English Semantics. Praha: Karlova universita, SPN 1988.                                                     

   [ Přehled sémantických polí angličtiny s algebraickým kalkulem sémantických rovnic.]

A Manual of English Phonetics.  Prague 1993, 184p., 2nd edition  2001.

An Introduction to Modern Linguistics.  Prague: Urania 1992, 82p.

A Modern English Grammar. A Semantic Outline of English Morphology.

   Prague 1994, 375p., 2nd edition 2001.

A History of Classic Philosophy. Prague 1993, 179p.

Introducing Linguistics. Prague: Ústav jazykové a odborné přípravy, 2005.

Introduction to Phonetics. Prague: Ústav jazykové a odborné přípravy, 2005.

 

Literární dějiny a teorie

 

Poetika folklóru - Etnogeneze žánrů ústní slovesnosti . Historická poetika I.

    [Historical Poetics I. The Poetics of Folklore and Oral Tradition:

    The Ethnogenesis of Genres of Oral Tradition]. Prague 2001, 212 pages,

Dějiny literární estetiky I-III

   I. Od antiky až po romantismus. Praha 2009, 390 stran.

   II. Od romantismu po meziválečnou avantgardu. Praha 2004, 313 stran.

   III. Od meziválečné avantgardy po postmodernu. Praha 2004, 309 stran.

Dějiny české literatury v statistických grafech a tabulkách  I-V

   I. Od počátků po baroko. Praha 2008, 358s.

    II. Od baroka po májovce. Praha 2008, 360s.

   III. Od májovců po poetismus. Praha 2008, 360s.

    IV. Od poetismu do válečných let. Praha 2009, 360s.

Geneze levicové kritiky ve Spojených státech (1900-1940). Praha 2009

Dějiny marxistické estetiky. Praha 2008. 

Encyklopedie soustavné literární vědy. Praha 2011.

    I.  Literární teorie. Praha 2011, ISBN 978-80-86580-38-8.

    II.  Literární sociologie. Praha 2011, ISBN 978-80-86580-39-5.

    III.  Literární historie. Praha 2011, ISBN 978-80-86580-40-1.

    IV.  Literární poetika. Praha 2011, ISBN 978-80-86580-41-8.

Systematic Poetics. Prague 2012, ISBN 978-80-86580-36-4.

 

Teoretické studie

 

Teoretické základy sociálních a politických věd.  Praha 2001, 375p.

Historical Perspectives of English Studies in Czech Humanities. Praha 2001.

    [Teoretický přehled problémů a perspektivních řešení moderní anglistiky.]

Australo-Negroid Languages . A Linguistic Survey of Negro-Australoid and Caucaso-Siouan Languages. Prague 1993. pp. 119-224.

Indo-European Languages . The Linguistic Prehistory of Indo-European Languages. Prague 1993, pp. 225-314.

Prehistoric Dialects I-II. 2001. 799p.

English Semantics . The Semantic Structure of Modern English. Prague 2005, 353p.

A Systematic Survey of Theoretical Mathematics . Praha 2009, 387p. (s Tomášem Bělíčkem).

    [Pokus o soustavnou filosofickou propedeutiku a encyklopedii moderní matematiky.]

 

Básnické sbírky (literární pseudonym Martin Kobalt)

 

Holá duše . Výbor z poezie. Praha 2008. 99 stran.

Lojové figurky . Praha 2008.

Vozataj slov . Výbor z veršů  z let 1972-1982, Praha 2007, 92 stran.

Totálka. Ekologické balady. Praha 2008, 86 stran.

Baedeker přírodních krás . Velké epické skladby. Praha 2009, 109 stran.

   [Výběr delších eliotovských a poundovských skladeb modernistické civilizační  poezie.]

 

 

Próza a divadlo

 

 

Josef Vodvaz (pseudonym): Apokalypsa sv. Purdochia. Tajná kronika Valachů. Praha 1995, 158 stran.

    [Joyceovský a tolkienovský humoristický román cílený na rekonstrukci dávné mytologie moravské krajiny.]

Martin Kobalt, Jan Kratochvíl: Hra na Krista. Praha 2008. [Avantgardní hra o dvou

   hledištích bez čelního jeviště ve stopách totálního divadla Petra Handkeho.]

 

Manifesty

 

Postmoderní krize humanitních věd a úkoly jejich obnovy. Démokritos 2004, 96 stran.

Postmodern irrationalism in sciences and recovery from its diseases. Democritus

     Association 2005, 96 stran.

Towards a Reform of Modern University Studies. Ad reformandum universitatem.

     Democritus Association. Prague 2008, 198p.

Demotism. A Manifesto of  the Democratic Left  for the 21th  Century. Prague: Zeroth International, 2004.